Was nebo were? Minulý čas slovesa to be v angličtině
Sloveso "to be" (být) má v minulém čase dva tvary: was pro 1. osobu jednotného čísla a pro he/she/it, a were pro you, we a they. Řekneme tedy "I was at home." a "They were happy." Na rozdíl od češtiny, kde podmět často vynecháme ("Byl jsem doma"), v angličtině musí podmět zůstat. V otázce a záporu nepotřebujete žádné pomocné "did" – stačí prohodit pořadí slov: "Were you tired?" a zápor tvoříte přes "I wasn't / they weren't".
Příklady
- I was at home. the speaker was at home
- They were happy. the people were happy
- Were you tired? asking if someone was tired
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Řekni <t>we was there</t> a rodilý mluvčí tu chybu okamžitě slyší. Minulý čas <t>to be</t> má jen dvě formy, ale jejich zaměňování patří k nejnápadnějším chybám v angličtině.
-
Dobrá zpráva: stačí se naučit jen dvě slova. V přítomném čase má <t>to be</t> tvary <t>am</t>, <t>is</t> a <t>are</t>. V minulém se to celé scvrkne na <t>was</t> a <t>were</t>.
-
Tady je to rozdělení. Použij <t>was</t> pro podměty v jednotném čísle: <t>I</t>, <t>he</t>, <t>she</t> a <t>it</t>. Použij <t>were</t> pro zbytek: <t>you</t>, <t>we</t> a <t>they</t>. Tahle jedna řádka je celé pravidlo.
-
Podívejme se na celé schéma najednou, ať se vzor usadí. Všimni si, jak <t>was</t> pokrývá <t>I</t>, <t>he</t>, <t>she</t> a <t>it</t>, a <t>were</t> pokrývá <t>you</t>, <t>we</t> a <t>they</t>.
-
Začni nejjednodušším případem. <t>I</t> je jednotné číslo, takže bere <t>was</t>. I was at home.
-
<t>He</t>, <t>she</t> a <t>it</t> fungují úplně stejně: všechny jednotné číslo, všechny s <t>was</t>. She was tired.
-
Teď přejdeme k <t>were</t>. <t>They</t> je množné číslo, takže nikdy nebere <t>was</t>. They were happy.
-
Tady je ten, na kterém spousta lidí klopýtne. <t>You</t> bere vždycky <t>were</t> – i když mluvíš jen s jedním člověkem. You were right.
-
Teď zápor. Nepotřebuješ pomocné sloveso jako <t>did</t>. Stačí přidat <t>not</t> hned za <t>was</t> nebo <t>were</t>, obvykle zkráceně <t>wasn't</t> a <t>weren't</t>.
-
Takže <t>I was not</t> se změní na <t>I wasn't</t> – zápor nese samo sloveso. I wasn't ready.
-
Otázky jsou stejně snadné. Zase žádné <t>did</t>. Jen prohodíš podmět a sloveso: <t>was</t> nebo <t>were</t> dáš na začátek.
-
<t>You were tired</t> se změní na <t>Were you tired?</t> – sloveso první, bez pomocného. Were you tired?
-
Teď ta velká past. V hovorové řeči uslyšíš <t>we was</t> a <t>you was</t>, ale ve spisovné angličtině je to chyba. Podměty v množném čísle berou vždy <t>were</t>.
-
A druhá past: nepřidávej <t>did</t> do otázky s <t>to be</t>. <t>Did you were there</t> je chybné hned dvakrát. Stačí prohodit: <t>Were you there?</t>
-
Takže shrnutí: <t>was</t> pro <t>I</t>, <t>he</t>, <t>she</t> a <t>it</t>; <t>were</t> pro <t>you</t>, <t>we</t> a <t>they</t>. A <t>to be</t> nepotřebuje <t>did</t>: pro zápor a otázku stačí přidat <t>not</t> nebo prohodit.