Budoucí čas v srbštině (futur I): ću raditi a radiću
Futur I je v srbštině jednodušší, než se zdá. Skládá se z krátkého, nepřízvučného tvaru slovesa „hteti“ — enklitika ću, ćeš, će, ćemo, ćete, će — a infinitivu hlavního slovesa. Pozor ale na slovosled: stojí-li enklitikon vepředu, infinitiv zůstává celý, třeba „Sutra ću raditi.“ Když začíná sloveso, odebereme „-ti“ a spojíme vše v jedno slovo: „Radiću sutra.“ Význam je stejný, mění se jen tvar podle pořadí slov. Otázky fungují stejně: „Šta ćeš jesti?“ Největší past? Nepište po chorvatsku „radit ću“ ani „raditiću“ — spisovná srbština spojuje na „radiću“. A enklitikon nikdy nestojí na začátku věty.
Příklady
- Sutra ću raditi. I'll work tomorrow.
- Radiću sutra. I'll work tomorrow.
- Šta ćeš jesti? What will you eat?
Celá lekce
Všechno z videa, v textové podobě.
-
Chceš říct, co budeš dělat zítra? Potřebuješ futurum první — budoucí čas. Tvoří se snadno, ale v pravopisu má jednu past, která mate skoro každého. Pojďme si ji vyřešit do konce.
-
Futurum první je budoucí čas — pro plány, záměry a předpovědi. Skládá se ze dvou částí: krátkého tvaru slovesa „hteti“ a infinitivu hlavního slovesa. Krátký tvar je takzvané enklitikon: ću, ćeš, će.
-
Tady je celé enklitikon slovesa „hteti“. „Ja ću, ti ćeš, on će, mi ćemo, vi ćete, oni će.“ Jsou to krátké, nepřízvučné tvary — nauč se je nazpaměť, protože jsou srdcem celého času.
-
Teď to nejdůležitější: existují dva způsoby, jak spojit enklitikon a infinitiv. První — stojí-li enklitikon vepředu, infinitiv zůstává celý: „ću raditi“. Druhý — stojí-li sloveso vepředu, z infinitivu se odebere „-ti“ a enklitikon se s ním spojí v jedno slovo: „radiću“.
-
Začněme první formou. Věta začíná příslovcem „sutra“, takže enklitikon přichází hned za ním a infinitiv zůstává celý: Sutra ću raditi. To znamená „Zítra budu pracovat.“ Enklitikon „ću“, pak celý infinitiv „raditi“ — odděleně.
-
Teď stejný význam, ale druhou formou. Pokud sloveso začíná větu, odebereme „-ti“ ze „raditi“ a přilepíme „ću“ — dostaneme jedno slovo: Radiću sutra. „Raditi“ minus „-ti“ dává „radi-“, plus „ću“ dává „radiću“. Stejná budoucnost, jen spojená.
-
Otázky se tvoří stejně. „Šta ćeš jesti?“ — tázací slovo „šta“ je první, takže enklitikon „ćeš“ jde za ním a infinitiv „jesti“ zůstává celý: Šta ćeš jesti? „Co budeš jíst?“ Druhá osoba jednotného čísla — „ćeš“.
-
Třetí osoba množného čísla. „Oni će doći večeras.“ Podmět „oni“ je první, takže enklitikon „će“ jde za ním a infinitiv „doći“ zůstává celý: Oni će doći večeras. „Přijdou večer.“ Kdyby bylo sloveso první, bylo by „Doći će večeras“.
-
Tady je celý obraz na slovese „raditi“ v obou formách a ve všech osobách. Vlevo je oddělená forma, vpravo spojená. Obě jsou správné — vybíráš ji podle slovosledu věty.
-
A teď ta past, kvůli které jsme začali. Když spojuješ sloveso a enklitikon, nepíše se „radit ću“ ani „raditiću“. „-ti“ se úplně odebere, a teprve potom se přilepí enklitikon: „radiću“. Jedno slovo, bez mezery, bez písmene „t“ vepředu.
-
Druhá chyba se týká slovosledu. Enklitikon je nepřízvučné a nikdy nestojí na začátku věty. „Ću raditi sutra“ je špatně. Musí být buď „Sutra ću raditi“, nebo spojené „Radiću sutra“.
-
Malá poznámka ke slovesům na „-ći“, jako „doći“ nebo „reći“. Nemají „-ti“ k odebrání, takže u nich neexistuje spojená forma se zkrácením — řekneš „doći ću“ nebo „ja ću doći“, ale ne „doćiću“. U nich zůstává oddělená forma.
-
Shrňme to. Futurum první je enklitikon „hteti“ plus infinitiv. Jde-li enklitikon první, infinitiv zůstává celý: „ću raditi“. Jde-li sloveso první, odebereš „-ti“ a spojíš: „radiću“. Nikdy „radit ću“ a nikdy enklitikon na začátku. Teď můžeš mluvit o všem, co teprve přijde.